Z historie- únos letadla v Československu

04.02.2018 12:31

Trojice dětských zločinců unesla československé letadlo a masakrovala jeho posádku

Trojice dětských zločinců unesla československé letadlo a masakrovala jeho posádku
Autor: valka.cz|Popisek: Jen málo chybělo k tomu, aby kvůli třem dětským zločincům zahynla posádka tohoto letadla i všichni v něm cestující pasažéři
03 / 02 / 2018, 13:30
 

Přesně týden a 57 let nás dělí od neuvěřitelně brutálního únosu československého letadla. Šílený čin na lince Praha- Brno je o to neuvěřitelnější, že jeho pachateli byla trojice zpustlých dětí ve věku od teprve 13 do 15 let, kteří se rozhodli dostat na jimi vysněný Západ doslova přes mrtvoly. Na palubě se tak střílelo a bodalo dýkami, tekla krev a chybělo doslova jen pár centimetrů a vteřin, aby se letoun se všemi cestujícími a posádkou roztříštil o zem.

Vzdušného pirátství se za pomoci svých stejně starých kamarádů (dlužno podotknout, že podobných výlupků- jeden z nich, Michal Svoboda, např. plánoval zavraždit vlastního otce) dopustili 15letí Václav Posedil, Michael Procháska a teprve 13letý Petr Barna. Svůj čin, kterým se chtěli dostat do USA a zde se prokazovat jako oběti komunistického režimu, měli dobře připravený. Procháska, který už na základní škole stačil několikrát propadnout, ukradl svému dědovi pistoli, zatímco Barna (který svého otce, kandidáta KSČ a vzorného úderníka, jak se píše ve vyšetřovacím spise, opakovaně doma mlátil židlí do hlavy a nožem ohrožoval jak jeho, tak svou matku) nafasoval dýku. Všichni tři byli také zlodějskými recidivisty; navíc holdovali alkoholu a šikanovali své spolužáky. Podle původního plánu měl šílený trojlístek původně ukrást auto, jeho řidiče zabít a pokusit se přejet přes čáru nebo unést malé aerotaxi. Nakonec se ale rozhodli pro únos velkého dopravního stroje Il-14, který přinutí po startu z Prahy letět v kurzu 240 stupňů do západního Německa.

Své zbraně se jim i kvůli svému mládí podařilo snadno propašovat do letadla, a jakmile stroj s imatrikulací OK-MCV odstartoval, začali svou akci. První do pilotní kabiny vtrhl Procháska, úderem pistole do hlavy okamžitě srazil k zemi navigátora Václava Urbana a pak do něj ještě zblízka vpálil kulku. Když se II. pilot Stanislav Habart pokusil zvednout ze své sedačky, vykřikl Posedil na Prochásku, aby ho okamžitě také zastřelil. Habart se vrhl na Prochásku, ale mladík uhnul a vypálil; naštěstí však minul, protože II. pilot mu srazil ruku. Začali spolu o zbraň zápasit, přičemž spadli na kapitána letadla Aloise Kuboviče, kterému vyrazili řídící páku z ruky a stlačili letoun do strmého klesání. Nakonec se Habartovi podařilo pistoli Procháskovi vykroutit z ruky a oknem v kabině IL-14 ji vyhodit ven do volného prostoru. Na podlaze zatím pokračoval souboj mezi zraněným navigátorem a dalším z únosců, Václavem Posedilem. Ten nešťastnému letci zasazoval dýkou do těla jednu ránu za druhou, než se ho podařilo Habartovi společně s kapitánem Kubovičem vytlačit z kabiny, tu zamknout, vrátit se k řízení a nabrat kurz zpět na Prahu. Byl doslova nejvyšší čas, protože během zápasu letoun nekontrolovaně pikoval z letové výšky 1200 metrů do letové hladiny pouhých 50 metrů nad terén (sic!), takže doslova otírali břicho letadla a křídla o špičky smrků. Podle leteckého experta Miroslava Sedláka stačilo tak 1-2 vteřiny k tomu, aby kvůli útoku zfanatizovaných a půl litrem rumu (zakoupeným na Národní třídě před odjezdem na letiště) opilých dětí neovládaný letoun narazil do země. Je jasné, že za této situace by kromě trojice mladých zločinců zahynulo také několik desítek nevinných cestujících na palubě a ještě možná další lidé na zemi.

Poté, co byla trojice vytlačena ven z pilotní kabiny a odzbrojena, byla její pacifikace ze strany cestujících, mezi nimiž byli i dva armádní důstojníci, otázkou několika okamžiků. O urputnosti předchozího zápasu v kabině ale svědčí seznam poranění těžce zraněného navigátora Urbana: poranění hlavy úderem pistole, otřes mozku, dvě bodné rány dýkou na temeni hlavy zasahující až do kosti lebky, bodnou ránu na stehně, která mu přeťala tepnu, bodnou ránu zasahující až do kosti bércové, řezné rány na palci a dlaních levé ruky, jak se snažil zachytávat do něj bodající dýku holýma rukama, průstřel nártu pravé nohy a tržnou ránu na pravém bérci. Celkem navigátor Václav Urban utrpěl 10 bodných ran na těle a několik dalších krvácejících ran na hlavě. Vlivem velké ztráty krve upadl do šoku a jen zázrakem díky rychlému návratu na Ruzyň, kde kapitán Kubovič s IL-14 praštil o zem v takřka válečném přistání, se dostal brzy do nemocnice a jako zázrakem přežil.     

Šílený čin mladíků byl tehdejšími soudy po zásluze tvrdě potrestán: Procháska vyfasoval 10 let, jeho komplic Posedil devět a 13letý školák Barna čtyři roky v kriminálu. Dalšími roky ve vězení byli potrestáni komplici této trojice zločineckých elévů. Zatímco o Barnovi a Posedilovi tím stopy končí, o hlavním útočníkovi Prochaskovi toho víme více. Odseděl si šest let, a den před Štědrým dnem roku 1967 byl propuštěn na prezidentskou milost. Do roka se stihl oženit, a do dvou let s manželkou emigrovat na svůj milovaný Západ. Odstěhoval se do Austrálie, vystudoval psychologii a po roce 1998 se s pozměněným jménem vrátil do Československa, kde učil češtinu, angličtinu a překládal. V divokých letech „dřevního kapitalismu“ v České republice mu u nás dokonce vyšla kniha memoárů.

Zdroj: L. Keller, B. Koverdynský -  Únosy československých letadel v Československu,